Když se při prezentaci nebo příspěvku na konferenci dopustíte inteligentního
humoru, změní se publikum z nedůvěřivého na důvěřivé. A lidé, kteří vám
důvěřují, chtějí kupovat
.

Myšlenky, služby nebo produkty. Jste pro ně totiž člověk přátelský a hodný jejich
důvěry. Vidí ve vás někoho, koho baví život, spatřují ve vás naději, radost a
schopnost vést druhé.

Publikum, které se baví, si během vaší prezentace nádherně odpočine.

To proto, že smích přináší relaxaci na dvou místech těla: v oblastech bránice
a obličeje.
V těchto místech se jinak koncentruje svalové napětí při stresující
prezentaci výsledků vašeho oddělení za 4. kvartál 2017. Relaxující účinek
humoru je v prezentacích zatím nedoceněný, speciálně v korporátním prostředí.

Ale lidé, kteří ho umí v prezentacích přinášet, se stávají hrdiny dnešní doby, což
je zřejmé například při prezentacích na TED Talks.

Jak na to?

Humor vzniká především tehdy, když posluchače překvapíte.

A moment překvapení vzniká tehdy, když posluchač něco čeká a vy mu
řeknete něco jiného. Jako když kouzelník z klobouku vytáhne místo
králíka celého klokana.

Ve slovním humoru tento moment překvapení můžete vytvořit několika způsoby:

  1. shoďte své ego z piedestalu (už 5 let jsem neprezentoval… a bohužel nikdy před tím)
  2. najděte protivníka (nesnáším ty, co u zkoušek nic neumí… zvlášť když jsou to zkoušející)
  3. milujte / nenáviďte (u studentů miluji upřímnost, hned jak se ji naučí předstírat)
  4. dávejte komplimenty (tady slečna má zuby jako hvězdy: žluté a daleko od sebe)
  5. přehánějte (prezentuji až 300x týdně… hlavně sám sebe)
  6. zpochybňujte (sice platí, chytrému napověz, ale jak se tak na vás dívám…)
  7. dávejte otázky (Jaká je nejdůležitější stavba v Brně? Výpadovka na Prahu.)

 

Už jsme zmínili TED Talks. Pojďme se podívat na prezentaci Luise von Ahn
s názvem „Spolupráce v obřím měřítku“, kterou najdete s českými titulky ZDE.
Luis geniálně tvoří inteligentní humor jednoduchou a přitom efektní cestou:

 

Krok 1. KONTEXT

Luis začíná hned v první větě vytvořením kontextu. Pro kontext platí, že to
musí být něco, co většina lidí v sále zná, takže začíná dotazem: „Kolik z vás
už muselo vyplnit nějaký webový formulář, kde jste byli požádáni o přečtení
řetězce zdeformovaných znaků, jako jsou tato?“ a ukáže klasický CAPTCHA
formulář, který také určitě znáte z přihlašování na různé servery.

 

Krok 2: NAPĚTÍ

Vzápětí přichází se zesilující větou, která zvýší napětí a zvědavost
v divácích: „Pro kolik z vás to bylo otravné?“ Tato otázka je geniální.
Máme si totiž myslet, že právě přichází kritik tohoto příšerného
přihlašovacího formuláře. Napětí vzniká vždy, když existují různé
možnosti výkladu a my si nejsme jisti, která možnost je ta správná.

(Vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy jste něco plácli a pak jste si
nebyli jistí, jestli to váš šéf správně pochopil.) Takže lidé v sále začínají
pomalu zvedat ruce, protože si myslí, že před nimi stojí někdo, kdo
přišel kritizovat zlý systém, protože ho to taky vytáčí.

 

Krok 3: PŘEKVAPENÍ

Luis: „Skvělé. To jsem vymyslel já.“ Divák je zaskočený tím, co slyší.
Tak s tím nepočítal. V jeho těle, se vytvoří na milisekundu napětí,
které je vzápětí uvolněno.
Ono uvolnění rozpohybuje brániční svaly
a směje se. Proto má smích tak léčivé účinky. Uvolňuje napětí.

Pokud se divák rozesměje jednou, a nota bene ve větší skupině lidí,
je náchylný se smát znovu. Je připraven na další moment očekávání
a překvapení. Dobří prezentátoři s těmito momenty umí pracovat.

Je jim jasné, že se publikum nedokáže smát 30 minut v kuse, takže mezi
chvílemi smíchu musí být momenty seriózních informací a zároveň očekávání,
jestli se humor bude opakovat.

A Luis s principem opakování pracuje. Začíná seriózně vysvětlovat, jak
CAPTCHA funguje. A zhruba po 1 minutě přidává grafický humor, když
ukazuje znaky v přihlašovacím formuláři, které tvoří slovo WAIT (čekej)
a opět přidává napětí: „Nejlepší na tom je zpráva, kterou obdržel helpdesk
asi o 20 minut později.“

Přichází moment překvapení: „Pomoc, už čekám přes 20 minut a nic se
neděje!“
a opět přihazuje napětí: „Ale tento uživatel je na tom ještě hůř.“
A ukazuje printscreen s náhodnými znaky tvořícími slovo RESTART.

Jestli se tyto situace opravdu staly nebo si je Luis vymyslel, není podstatné.
Podstatné je, že ho publikum pozorně poslouchá dalších 16 minut, ačkoliv
mluví o složitém systému zadávání znaků, které následně pomáhají převádět
knihy do digitální podoby. A dokáže tyto informace zabarvit humorem,
který 
pomáhá publiku nakoupit jeho myšlenky.

A lidé chtějí kupovat. Mají před sebou někoho, komu mohou důvěřovat,
protože je to milý a přátelský chlapík.

Na závěr poznámka pod čarou. Luis von Ahn je na první pohled bytostný
ajťák, žádný komik. Přesto dokáže humor chytře využít ve svůj prospěch.

Když to zvládne on, musíte to zvládnout i vy, i když, jak se tak na vás dívám…

 

Sledujte video přednášky s Martinem Vasquezem

 

 

Autor článku: Martin Vasquez
Autor je zakladatelem IMPRO institutu,
řečníkem a mentorem.